Úsměv

Oči nemohu spustit

z Tebe …

Když zeptáš se mě -
neodpovím…

 

Proč v Tvém vlídném pohledu

vidím
klid letního nebe?

Nenápadné úsměvy,
pár slov, vět…

Nic, co by už neznal Svět,
a přec je to dnešní

nové…

Co myslíš si Ty o mě?

Snad, že přijít měl jsem

v jiné době…

Ale - co na tom vlastně záleží,
vždyť naše cesty

se náhodně zkřížily
a budoucnost náhodě náleží…

Oči naše se ještě párkrát setkají
když míjet se budeme
v chodbách času,

v nichž oči Tvé

plné jasu
pohltí zvolna šeď všedních dnů

a noci beze snů…

Jediné, co zbude mi po Tobě

je úsměv…

Nebudu si jej pamatovat,
však budu vědět,
že zářil,

hřál a hladil

v jedné

 

osobě…