Víla

Zdál se mi jednou krásný sen,
kde obloha byla tak modravá.
a jako zrozena z mořských pěn,
stála tam krásná, tak voňavá...

A smála se, tančila a zpívala,
jen tak, jak Bůh ji stvořil.
Dívala se na mne a mávala,
I každý květ se jí tu dvořil.

A vánek pohrál si s jejími vlásky,
tak něžně a s lehkostí obláčku
a culila se radostí, snad z lásky.
Tu si poskočila, tu udělala otáčku
v lánu květů, tak nevinně a bosky.

Jen tančila a zpívala si ódu.
A v doprovodu konipásků,
nikdo nemohl vzít ji svobodu.
.. a vánek z jejích vlásků ..