Brouzdám v tichu
Brouzdám v tichu
Anotace: .....přemítání uvnitř.....
Duše života odletí.
A kam? Jen tak se ptám.
Poletí výš než kam doplachtí ptáci,
ztratí se v nekonečných mracích,
dopluje ke hvězdám.
Schová se v šumění hlubokého lesa,
kde průsvitná víla ladně plesá
v šatech měsíčních.
Schoulí se v kapkách chladivé rosy,
v které si tak rád chodíš bosý
s letní náladou.
Skryje se v okvětním plátku,
tichá bez trpkých zmatků,
klidná jak hloubka tůně,
už nic v ní těžce nestůně,
už nic v zákoutích nebolí.
Tam uvnitř jen zářivý jas,
zůstává stopa všech krás,
v lásce vše pokračuje.
Komentáře (15)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
...a ta křehká melancholie,
někde uvnitř tiše si žije,
ve hvozdech hlubokých lesů,
zpívá na větvičkách vřesu.
Poslouchat přilétnou ptáci,
rádi se k písni té, vrací,
popíjí kapičky rosy,
zůstanou do rána - bosi.
A potom v okvětním plátku,
rozvinou pylovou zlatku,
za koncert zaplatí medem,
snad se též radovat svedem.
01.05.2014 22:49:48 | Robin Marnolli
....Děkuji vřele.....v Tobě se básnické srdce nezapře....Tvá báseň
jako reakce je vzdušná a plná něčeho přivětivého.....úsměv....Ji.
A radovat se? To určitě svedem....humor je koření života,bez smějících
se úst by to nešlo.Doufám,že vždy dokážeme najít aspoň malinkatý důvod
k radosti...
02.05.2014 20:35:58 | jitoush
Nádherně přemítáš a je dobře že se jen tak ptáš.
01.05.2014 21:10:00 | Slav Milo
tohle nemá chybu...velmi blízký text...
01.05.2014 20:37:26 | Párek Bdělý
...Jsem ráda za tu reakci,když s tím aspoň trochu někdo souzní..../úsměv/.
Ji.
02.05.2014 20:40:15 | jitoush
dívám se na pěšinu mezi stébly..ohnutá se mírně narovnala a já stejně viděla, kudy šla ona dívka...
01.05.2014 20:06:35 | básněnka
.....šla tak,že hladila ta stébla,která se neohýbala,jen se mírně klaněla
na důkaz úcty....Vzápětí se narovnala a jemný závan jejích kroků šeptal
něco o bytí a nebytí....Ji.
01.05.2014 20:10:39 | jitoush