Vidět

Vane
do peřin
na prádlových šňůrách
vytrvale
odhodlaně

Ale...

Znenadání ustává...

Je konec máje
a hebké dlaně
připínají spodničky z krajek,
dámy spoře oděné
na rozlehlých pavlačích.

Obdivné pohledy mužů
více chtěné nežli nechtěné...

Uznale kroutí hlavou
rukou nenechavou,
rádi by jímali vnady,
znuděně chápou sklenice,
své kníry smáčí v ležácích...

Je konec máje,
studenti na lásku tvoří ódy,
obratné jinotaje,
dlouhonohé dívky měkce po špičkách
proplouvají dlážděním ulic,
v temných zákoutích
nikdo se nermoutí,
je slyšet vzletná slovíčka,
často předcházejí polibkům na líc.

Nevím zda bych měl lidem
něco závidět,
mám hlavu v oblacích,
špacírku po svém boku,
za nic se nemusím stydět,
jsem bodrým mužem
s jiskrou v oku,
který má dar vidění
pod povrch věcí.

Nestojím o to být viděný,
neusiluji o kyprost hospodyní,
o tělesnou potěchu,
jsem prozíravý,
pro mě je podstatné

VIDĚT !