Anotace: ...jedna sluníčkově-šuplíková báseň z dávnověku...sám bych rád věděl, kolik mi tenkrát bylo let...a o čem jsem to psal...:-)))
♫
V krajinu snů mé srdce vplouvá
slunce plane a lehký vánek
žene mysl v zářný kraj...
Vše tu zmůžou přání pouhá
navždy rád bych tady stál
když na palubě žije touha
a odplouváme dál a dál...
Do života patříš mého
obraz tvůj mi zůstane
světlý odlesk světa minulého
ani čas ho nezláme...
Marná léta planu touhou,
zářit muži v myšlenkách.
Má přání vzývají lásku dlouhou
a déšť je smáčí v poměnkách.
04.03.2015 20:36:05 | Danaé
Díky...moc krásně poetické i lidské, možná lepší než to moje.
04.03.2015 21:23:49 | bogen
Hudba a tvá slova zvou
ladnou a vlídnou kulisou
pro obrazy
a důkazy
že ještě žijem
dýcháme
a důvody zde
k tomu jsou
04.03.2015 22:20:36 | Danaé
...ale no tak,určitě si vzpomínáš..../úsměv/....Ji.
04.03.2015 20:11:14 | jitoush
..přísahám, že nevím! :-) má to víc významů, napadají mě hned tři...jen matně tuším, čeho je to "krajina".. ;-)
04.03.2015 21:20:57 | bogen
...já tam vnímám lásku.....Ji./úsměv/...
04.03.2015 21:42:03 | jitoush