Paleta plná barviček
a hnědé přání z pod víček
mrknutí v davu
nikdo neví
a možná jednou osud sleví..
z pravidel svých..
Pak půjdem
stopy duhy v zádech
pod tmavou hvězdnou oblohou
nesměly dotek
mělký nádech
tam
kam ti cizí nemohou
potichu vezmu
tvou teplou dlaň
na tvář jí pozvu to kdyby se chtěla
přidat do tance co se hraje tenkrát
Když svlečená jsou obě těla...
i když jen oči zavřené
a trocha představ kolem dění
nechám se unést
po vláknech
tam někam k tobě
k rozednění
poslední slovo na papír noci
jen co se přestaneš
za víčky zdát
první dvě nepočítej že 'mám tě'
to jedno důležité
"rád"