Právě teď...

*

 

Břízy a osiky šuměly,
jak jim listí probíral

 vítr,

 jenž se vracel

a ve víru točil

 

a
učil mne lehkosti

zapomínání

moudrosti dlouhověkosti,

 

že smutek a bolest pominou
i veselí a rozkoš

zapomeň včerejšek

(už nevrátí se)

 

nemysli na zítřek

(není jistý)

 

a věz:   teď, teď je ta chvíle,
a jiná nebude

teď je život

krátký

jen od narození do smrti

a život věčný je bez emocí

 

teď jsem tu

tvůj stín vedle mého stínu          

teď nad námi zapadá slunce
a moudrý vítr utichá v trávě
skrze větvoví přichází podzim a  noc
na spadané listí uléhá tma

 

a zpívá

teď jsou naše