Anotace: ***
Už mě nebaví se nebavit, řeklas.
Sledoval jsem tě malicherně
přivřenými víčky a dychtivě zíral na tvoje rty.
Kam se pohnou jestli se prohnou
Peprně jsi proskákala mezi galaxií
a už jsi byla na nejbližší hvězdě.
Takový kousek.
Akrobatický nebo vzdálenostní?
Tvé rty se pohnuly a já v rouše Adamově
vykročil do té zimy.
Ostříhal jsem si nehty, aby mi za ně zima nezalezla
a jinovatku jsem oklepával s každým tvým
teplým slovem.
Absolutní nula - vynechaných lichotek
prostě musela přistát na tvojí hvězdě.
Hodně jsem se snažil, snad každý už to zažil
A když už se tak přivineš
pod hvězdářským dalekohledem
ve vykýři našich životních střech,
zjistíme společně, jak nás baví se bavit
....hlavně spolu ...
A tak jsme odvrátili tvoje závratě rudou
linkou tvojí rtěnky na zrcadlech ve všech
zapadlých hospodách, kam nás naše pohledy zanesly.
Pokus o partnerský dialog, v inspiraci myšlenek sublimujících do vesmíru. Popasoval ses a se šťastným koncem.
04.01.2020 23:37:01 | šerý