Srdce mé

Na pohled pochmurné ráno

   zahaleno jen kabátkem podzimního listí

      plné barev z palety malíře tajných snů

Tam někde mé nedokonalé srdce kráčí

   mnohokrát zlomené; přesto milující a upřímné

      v dešti a mlze prohřáté skromnou nadějí

že v dlaních Tvých najde bezpečný přístav

   kde přečká ten severní vítr

      dokud lásce cestu Slunce opět nerozjasní

Už dávno nechci mnoho;

   vždyť malá jiskra - i jediný prostý záblesk

      a nejtemnější kouty světa se rozzáří