Letní ráno

Je nádherné ráno, já na louce ležím,
já malý chlapec, napospas slunečnímu svitu.
Ta čirá duše, co všemu věří,
vzduch nádherně voní, jsem šťastný a plný citu.

Jen kostelní zvon sem z dálky dosáhne,
Když devátou hodinu na paměť dává,
teď domů mne vůbec nic netáhne,
to malým chlapcům občas se stává.

Příjemné snění mou duší zmítá,
celou svou pouť mám jako na dlani,
ohromnou šanci ta chvilka skýtá,
měl bych ji využít, než přijde stmívání.

Má dětská duše, ten nepopsaný list,
stává se na chvilku snad pánem vesmíru
a rajskou hudbou je zpovzdálí hvizd,
šum lesa je pro mne jak ladný zvuk klavíru.

Já vlastně nevím kam tyto chvilky se poděly,
ten klouček kde právě zrovna se nachází,
možná mu brání životní úděly,
že ztratil cestičku tam k lesu, do mlází...