PAMPELIŠKA

Sytě žluté koberce

vlní se větrem mnoho dní,

čekajíc na svou princeznu

až uchopí je do dlaní…

Stonek stonku,

květ květu

spolu se dotknou,

až splete je ve věnec voňavý,

jak milenců pár,

jenž ve stínu stojí potají…

Pak lehce rozběhne se,

jen špičkami země se dotkne -

nekonečný bude ten okamžik

jejího štěstí,

stejně jak mého

když tisknu Tě k sobě

a cítím Tvůj dech

a tlukot srdce…

Chvíle ta chutná

nade vše

sladce…

Smích její pozvolna mizí v dáli -

klid opět rozhostí se  

ve žlutém ráji…