Tak jsem se zastavil
námahou pilin v hodinách
a ruce
snad by zdřevěněly
nebýt čas vymlácených lesů
na zubních kartách
bez zubů
drolím se slovy do notesu
a Ty zas padáš na hubu
jak umí padat jenom
ženy
zednářko motorových pil
pařezům tkáš tmu
obručemi
a já v nich ztrácím
světadíl
Opravdu jsem zaslechla motorovou pilu. Jeden by řekl, ta v poezii nemá co dělat. Ovšem tato "dřevorubecká" skutečně píše! Skvělé čtení plné super obrazů a netradičních, přitom přesně trefných spojení. Čeříš modrou hladinu a to já pokaždé zvědavostí připluju. Takové dílo dokáže vykvést v palouk i v místech polomů či pozůstatků díla moderní těžby*
PS: Až se mi chce zvolat, ať žije underground!
14.09.2023 22:44:50 | Vivien