Ve stínu moruše
Ve stínu moruše
Anotace: ....
sedíme společně nad šálky kakaa
voní nám pod nosy, jak pravé z Macaa
láska mnou probíjí, pod stolkem doráží
nad hlavou obraz mám, v stařičké vitráži
dívám se na odraz
světla, jež lomí se
ozáří stopy…
jak ve vlnách ztrácí se
ten obraz mám v duši své z pradávna vrytý
však dneska se zdál být, tak obživle žitý
přijel jsem za tebou rychle do Macaa
hledat tvé stopy, matoucí zrcadla
sedíme společně pod květy moruše
jsem tu jen s tebou a rád bych byl nerušen
dívám se na tebe, ach zase jsi plakala
v koutku ti ulpělo do hněda z kakaa
chtěl jsem ho setřít
však ruka se propadla
v prázdnotu za stolem
podivnost zrcadla...
kde židle se dívá...
jak z šálku plného nikdy neubývá
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
...Ty Tvé jsou jak dělané k přednesu....ty příběhy v nich......Ji./úsměv/
16.12.2023 21:05:56 | jitoush
Jak sladkobolný karamel, a takové se mi líbí. Snad i proto, že já tak psát neumím, to je odžité. Co ovšem vím, že ve stínu moruše je příjemně. Jako dítě jsem přes cestu měla velký park, a v něm ty majestátné stromy. Sesbírala jsem ze země všechnu tu sladkost a domů pokaždé jako čunátko. Krásný čas to byl.
15.12.2023 18:24:35 | Vivien
ano Vivi ano
něco se snaží Tě nacpat do vyjetých kolejí ale
to něco zároveň ...
15.12.2023 21:42:16 | čenda pekař
Jako bys pýchnul do šeda nebe. Mračí se, až z toho zebe.
Díky za paprsek nálady. Večerní kakao to doladí.
Usmívám se Čendo. To je prima - no né?
15.12.2023 11:41:12 | šerý
miluju kakao
vzpomínka na dětství
občas když laskavo
díval se v zrcadlo
přál si ať vpustí mě¨
v tajemnou krajinu
neb tady v té co jsem
v té vím že zahynu
ach není návratu
není už kam se skrýt
jen anděl rohatý
ten dál bude žít
15.12.2023 12:32:38 | čenda pekař