Anotace: ...
foto: Engin Akyurt
mám rád barvu jantaru
je vyzrálá po milióny let
my nemáme tolik času
proto rozvila jsi svoji krásu
pro mne hned
jen nahota opravdu sluší
ženskému tělu
tak hned tvé šaty na louce
přikryly květ podbělu
tak dneska snad...
je tak ticho
na mé zválené košili
mou dlaň kladu
na křivku tvých zad
a obdivuji tvůj jantarový vlas
máš v sobě údobí miliardy let
jako bych slyšel té doby hlas
objímám tvé tělo
medové barvy jantaru
pak beru tvá prsa do dlaní
jak asi popsat tuhle náladu
mých tisíců tužeb a přání
hřející slunce
zalilo naší louku
na níž píchaly nás stonky jitrocele
a taky voněl heřmánek
jsi mi vším živelným
jsi vodou kterou piju
jsi vzduchem který dýchám
jsi můj neklidný spánek
jsi má sklenice ještě nedopitá
ty má jantarová
v mém náručí už navždy
jak v tom jantaru zakletá
Moc pěkné!
15.05.2024 11:22:41 | Nejmladší_z_literu
a také, mapaťáčku, případně se může státi Tvou budoucí neutronovou bombou- to víš klučino, tady jeden nikdá neví****ST*
11.05.2024 08:56:29 | Frr
jo Frráčku, bombu, neutronovou...to ne, ale takovou jantarovou, to teda jo...děkuju a hezký večer, v
11.05.2024 20:11:00 | mapato
Krásná... báseň i ta dívka... no tedy...díky bohu za tvé tužby a přání, je to nádhernej hnací motor:-)*
10.05.2024 13:01:23 | cappuccinogirl