Dům s osamělými okny
Dům s osamělými okny
Nebe... jasná, světlá obloha
točí se v opilém poryvu,
Jsem tu ztracen, kdybych jen mohl
najít dům s osamělými okny.
Neznám cestu... Nevím
kolik dní a nocí musím jít.
Možná mě zítra naděje opustí,
v žlutých polích, uprostřed touhy.
Nezáleží na tom...Jsem zvyklý na osud,
co je mi souzen, být omýván deštěm.
Hrát si na schovávanou s větrem
a v ohni se nespálit...
Tam někde... za okrajem svítání,
nebo za tímto kopcem,
tiše se usmívá na hvězdy
dům s osamělými okny.
Tisíce let...
beze mne...
V něm, stále mne čekáš.
Komentáře (16)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskSuper Honzo, moc líbí...bere mě to...v
30.05.2024 18:15:11 | mapato
Moc díky ;-)
30.05.2024 20:21:42 | Tomcat
Tisíc let čeká tam na poutníka
Tisíc let u oken sama vzlyká
To je vážně kletba zlá
Tisíc let čekat tam samotná...
Krásná je
25.05.2024 21:20:49 | Lexi
Moc díky ;-)*
25.05.2024 21:24:05 | Tomcat
Vykreslil jsi krásnej příběh...umíš to, vím. Tvá fantazie je úžasná... tisíc let bych vydržela tvé verše číst, jenže - co vydrží duše, to lidské tělo "nedá":-) Škoda:-)*
25.05.2024 20:30:42 | cappuccinogirl
Díky. A bude umět duše za tisíc let číst, když tělo nebude?
25.05.2024 20:38:02 | Tomcat
Za tisíc let už snad ani řádky nebudou třeba...přímo v sobě b udou lidský duše navzájem číst, třeba mnohem snáz a líp než dnes... kdo ví:-)
25.05.2024 20:40:09 | cappuccinogirl
Kdo ví co bude za tísíc let, možná nic..
25.05.2024 20:44:43 | Tomcat
Tisíc let...to už něco znamená. Pěkné
25.05.2024 20:16:28 | Jiří I.Zahradník
Dík ;-)
25.05.2024 20:20:10 | Tomcat