AGIOS IOANIS - Remake

foto: mapato

 

 

AGIOS IOANIS

 

je to přes hory
na pokraji strží
nejdřív na Volos
občas tam i v létě mlží

dnes po prvé uvidím moře
byl jsem tak nedočkavý
ještě pár zatáček
moře prý už mnohým popletlo hlavy

a najednou bylo tady
přímo před námi
zářilo hlubokou modří
poslední metry kličkovali jsme mezi kozami

Agios Ioanis
jeho zátoka pod námi
barvila se bíle
rozpustilými vlnkami

kousek dál
za příbojem
moře modrý
břehu dává sbohem

tady na břehu však
je tak mazlivý
možná vypráví právě
o lásce bláznivý

snad i o té naší
bude jednou vyprávět
moře je nesmrtelné
tak možná až za sto let

bydleli jsme na kopci
jen krásné chvíle byly tu s námi
okouzleni my byli vším
v noci pak zářícími hvězdami

okouzleni byli jsme i sebou navzájem
já hltal jí celým mým bytím
její oči viděly jen mě a moře
jen občas zklouzly až k rybářským sítím

kousek od domku
rudé květy ve stráni
na modrém pozadí
vítr vlnku dohání

přišla potichoučku
vzala mě okolo pasu
a k sobě přitiskla
já ukázal jí tu krásu
zasmála a zeptala se:

"řekni mi můj milý
jsem krásnější
než tenhle kvítek bílý?"
"jsi krásná jako ten kvítek"
zadíval jsem se na ní
pak jsem ji pozlobil
"ale ten kvítek tě už dohání"
plácla mě přes nahej zadek
a raději uskočila
připravená na útěk

ta si tedy dovolila
zatvářil jsem se znuděně
a zadíval se na moře
nebezpečí pominulo, myslela si
oděnna taky méně než spoře
pak Tarzanův skok
výkřik zděšení
pokus o útěk
naše potěšení

naplácal jsem jí zadeček
ale jen velmi lehce
začínalo být dusno
ona políbila mě měkce
"děkuji ti můj pane
ráda ležela jsem ti na kolínku
a cítila tvou ruku
ale chtěla jsem ji i na pipinku"

natáhnul jsem ruku
vyhovět jejímu přání
uskočila se smíchem...
mám rád, tohle něžný hraní

v uších šum moře
zároveň řecká píseň zněla
byla to smutná píseň
jakoby ukonejšit nás chtěla

my zadívali se na sebe
vzala si prsa do dlaní
chtěla mě snad svádět?
málo bylo jí noční milování?

přistoupila ke mě
a my se objali
a hladili naše opálená těla
toho druhého cítili záchvěvy

vytrhla se mi však
a utíkala k moři
byla celá nahá
a já věděl, že její tělo hoří

utíkal jsem za ní
dostihl jsem ji brzy
najednou se otočila
v očích měla slzy

objal jsem ji pevně
naše slzy tekly nám naším hořem
my milovali se spolu
ale zároveň my milovali se i s mořem

a moře jakoby vzdychalo s námi
překrásná byla teď moje žena
od té doby říkám ji často
že je hebká, jak bílá mořská pěna

zítra odjíždíme...

pak otočili jsme se k moři:
"my přijedeme zase, slibujeme!"

já cítil se jak Adonis
nikdy jsme tam už nebyli
vzpomínáme často na Agios Ioanis

to jsme byli slabě přes třicet
nedávno jsme se brali
teď pomalu na sklonku života
že bychom se tam přece jen
ještě jednou podívali?

jak by nás moře asi přijalo
vždyť porušili jsme naše sliby
myslím ale, že by bylo shovívavé
vždyť hebká mořská pěna se mu tak moc líbí