Srdeční ozvěny
Srdeční ozvěny
Anotace: 13.03.2025
****
V objetí vesmírných přání
v dotycích předjaří
tajících konečcích prstů
tančím v kmitočtech zapomnění
a nezhmotněné lásce
*
Počítám otisky něhy
do její podstaty vstupuji
a v ní jako sopečná láva
celý se rozrůstám
*
V měsíční bolesti ticha
pozoruji s pokorou
jak změnila se buňka ve svém zrání
jak stárne absurdita v dualitě
jak zaklíníš se ve své mysli
*
V hlubokém lese hrají si mechové víly
prosvítá slunce svým zapuštěním
do krajiny tělesných rozkoší
v paprscích srdeční ozvěny
otevřel jsem skicu nadějí
abych mohl namalovat
další životní tah.
Komentáře (7)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Velmi hezké metafory Martine.
Moc krásná báseň.
13.03.2025 20:34:15 | malé srdce
Milý Zdeňku, vážím si takových hřejivých slov od Tebe, moc Ti děkuju :)**
13.03.2025 20:44:49 | Martin Kredba
Předjaří je krásnej čas
co spalo, probouzí zas
slunce hřeje svět
síla v nás - je zpět
malujme - obraz života*
13.03.2025 18:56:34 | cappuccinogirl
Děkuju milá Terezko za tvé navázání v podobě předjarních obrazů ukrytých ve slovech a naději
13.03.2025 20:46:40 | Martin Kredba
Krása
13.03.2025 16:03:50 | mkinka
Mé nitro, dnes upletené z vlasů múzy, mockrát Ti děkuje, milá Jituško :)*
13.03.2025 20:48:06 | Martin Kredba