Temnota

Tolik tmy zahaleny do pláště světla,
tolik litrů krve nazmar, aby jsem to potom snesla.
Tolik zhoubných myšlenek, množí se mi v hlavě,
tolik zdechlých květů leží tam na trávě.

Kolik padlých andělů tenhle svět snese,
kolik ran nožem ještě unese?
Srdce mi buší ze všech sil,
kdepaks můj milý, kdepaks byl.

Kolik padlých květů musím míti v hlavě?!
Smrt oddělila je od života,
není to jen prostoduchý sen a není to jen lakota.
Taková spoušť, na zemi hlína,
pod mýma rukama společnost zhýná.