Vůně hříchu
Vůně hříchu
Anotace: Daleko nad skutečnost, nad rámec našeho bytí, nad strop našeho toužení dosahujeme, když bereme všechno a dáváme ještě víc.
v objetí vzdychala dvě roztoužená těla
voněl hřích
Nahota křičela nahlas a nenasytně
touha se vzepjala v rozevřeném klíně
něha se drala do očí
Život se zastavil v nekonečné slasti
nořil se do klína, sál šťávu od neřesti
do kapky poslední
Tvým dechem vášeň má se chvěla
rozkoší nejprudší mě uchopila
k výškám smyslným
Horečné vlhko prochvělo tělem mým
zemdlena něhou tvou, spálena ohněm tvým
poslouchám rytmus slov tvých tlumených
Celá utonulá v záchvěvu jediném
v příboji vzdechů, co vlhkem zněl
po žhavém ztroskotání
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Barvitě zpracováno, až jsem se lekl, že popletl jsem
servr až tak to zavání pornografií.Kdybych byl puritán,
řeknu: "Ó, jak nechutné!" Protože nejsem křičím:"BRAVO"
:o)))
27.02.2009 21:52:00 | ota.pé
Strašně moc z toho sálá atmosféra.
Rým mě nebere, ale ono to asi tolik nevadí.
22.08.2007 14:06:00 | stupid genius
Četl jsem Tvou báseň,bože,
tuze se mi líbila,
pak na Záhořovo lože
přítomnost mne vrátila!
Duši zastřel temný stínek,
i ze mne se stává hned,
něžnou vůni kopretinek,
nepocítím já už teď!
Jako zombí bloudím světem,
nepocítím citu víc,
nepotěším se víc květem,
svět pro mne již není nic!
21.08.2007 17:54:00 | Kozoroh 1
...něha se drala do očí...Krásně napsané - celé, četla jsem několikrát, moc pěkné.
20.08.2007 23:02:00 | Theara