Muž bez oceli

Nezkrocená jako hřebec v prérii,
rozpálená až z toho zešílím,
živoucí i laskavá,
to je ta láska Tvá.
Hořím prudkým plamenem,
když přitočíš se temenem
a o mou hruď se začneš třít,
chtěl bych v Tobě rázem být.
Horoucně jsi žádoucí
rty jsou krásně kvetoucí
a omamují moji duši,
Ty mě vždycky rychle vzrušíš.
Ochutnávám vše, co mi dovolíš,
laskám místa, o kterých sníš,
v kůži Tvé je rozkoš vtělena,
vkrádám se tiše mezi Tvá kolena.
Vůně se rozkrádá po celém těle,
troufám si dál, snad ne moc směle,
náhle se rozvine poupě růže rudé,
snad po mém náletu něco z něj zbude.
Rozkoš je prožitkem, který se dělí,
ukojení Tvého, mou rozkoš zcelí
stávám se mužem bez oceli,
díky Ti za to, že můžu Tě plenit.