Roztoužená tanečnice...

Tělo plné žáru, vášně a touhy…
V mém těle jsou v něm přímo proudy…
Plameny s očí planou a kolem plyne temná zář…
Pohledem svíráš, kde jakou mužskou tvář
a ústa tvá mluví jakousi neznámou řečí..
Tvá slova nezkušené mláďátko zaskočí..
Chtěl se jen pomazlit ve tvém klíně,
ty však přednost bys dala raději rýmě,
než malého chlapečka učit jak s ženami zacházet
a vědět jak si dámu předcházet…

Tuto ženu totiž ovládají veliké vášně
a cítí se v nich tak nějak krásně,
když jen na malou chvíli jim může dát volnosti..
Snad zůstanou jen přednosti.
Snad nestanou se z nich bolestivé šrámy,
které léčí se hůř než hluboké rány..

Pohledy vyvolávají stavy euforie..
To není jenom teorie..
Tanec ten tanečnici roztouží
a hříšné myšlenky ji hlavou krouží…
Dotyky ji připomínají krásné letní noci,
jak hvězdy padají při půlnoci…
a milenci jeden druhému své tělo i duši dávají…
Někdy však ty ideály padají..
Nikdy však nesmějí spadnout docela,
aby láska ještě svítila, aby láska ještě hořela..