Nádherně smutný příběh

Nohy na ramena půlnoc dala
a my v nostalgickém objetí,
ty ses ještě chvíli smála
a pak přišlo dojetí.

(věděli jsme)
Já nesmím, ty nesmíš, oba smíme,
v tom něžném objetí smutně si sníme.

Ruce si zahříváš, nejprv jemně potom víc,
já pukám rozkoší, nemám sil nic říct.

Kromě tebe v téhle době,
na světě mi není nic,
jenom štěstí, co je v tobě,
zatím jen to a nic víc.

A tím náš příběh, vesele smutně končí
a jiskřička pomalu, mizí z tvých očí.