Má mě přece rád

Hruď má plochá je, ale jemu to nevadí
hladí mě, chlácholí, hodný je
A pak zajede rukou do míst, kudy vylučuji
Příjemné pocity mnou prochází, jsem bezvýznamně proti
Cítím špatné, cítím se krásně a pak uvidím tu věc
říká mi neboj se, je hodný, ale nějaký tvrdý - ptám se, zda mu to vadí
povídá, že se toho potřebuje zbavit, říká mi medicínko má
a já, milými slovy poblázněná, stejně jako i teď někdy bývám
tak hodná chci býti, že beru věc do ruky, do pusy
ústa mám dosti vyvinutá, prý mu to vůbec nevadí
když požádal mě, ať ukážu mu jak daleko strčím rohlík do pusy, rozzářil se, jako já, když vidím pohádku
A tak, i teď, beru podivnou věc do pusy, něžně mě komanduje, pozor na zoubky
dělám co mi říká, čelist mě už bolí, ale chci to vydržet, vždyť má mě tak rád
dělám věci jako nikdy a najednou šok - něco teplého mám v puse, leknutím zkousnu
muž zaječí a já vyplivnu tu podivnou hlavičku a nechutnou břečku
stříká vedle mě krev, leknu se a utíkám
už tolik let