Po večerech

S krásou těla ženy vlastní
zornice se rozpíná
po setmění louče zhasni
dopij sklenku od vína

V dece růže ležíc čeká
knot si s ohněm netykaj
decibely od daleka
z gramofonu utíkaj

Mužské ruce v ženských zádech
pohladí jak truhlář stůl
pro každého z plna nádech
z večera je z půlky půl

Povlak vězníc husí peří
pod těly se prohýbá
v něhu leckdo neuvěří
jiskra v srdcích přebíhá

Černá tma v níž dva se válí
city kapou po litrech
z nichž ona dá na vokály
jako v mnoha večerech

Soužití dvou oponentů
jest věcí tou bezvadnou