Myslel jsem jen na polohy… (Čertovy splašené hormony)

Anotace: Ač si čert dal velkou práci podřídit vše sublimaci… „Být jiný než nám souzeno, snad ani nelze věř mi. Příroda oknem vrátí se, když vyhnal jsi ji dveřmi.“ (La Fontaine)

Ač si čert dal velkou práci
podřídit vše sublimaci,
přesto pudy v jarním vzduchu
rozhodly se ku výbuchu:

>>
Na ulici vprostřed davu
v klíně měl jsem její hlavu.
K tomu měla vskutku vlohy.
(Zaujaly ji i rohy!)
A pak přímo u výlohy
obnažila víc než nohy.
Hned jsem cítil její šťávu…
Zamotala mi tím hlavu.
Myslel jsem jen na polohy…“
<<

Není to jen vyprávění,
o čemž svědčí překvapení:

>>
„Občané, předložte průkaz!“
„Nemám ještě tento důkaz,“
rošťácký poklid z ní čišel.
Na ramena vzala nohy.
Já jsem sotva s dechem vyšel.

Na služebně lejster stohy.
Z kiosku tam měli blafy.
Poučení o mých právech.
Létaly tam paragrafy.
„Postavte se k tomu čelem,
dnes jste se stal pachatelem!
Obnažení před obchodem
nebude tím hlavním bodem.
Gatě dole když byl v stání,
nebylo to bez šahání.
Čin by trestný byl i v bytě.
Máte štěstí, že to není
dokonané znásilnění.“
Že by zločin na lolitě?!
Jak jsem o tom měl mít zdání.
S přehledem jednala, hbitě…
„Teď Vás čeká soudní stání,“
varovali bez váhání.
<<

A pak přišlo z pekla štěstí.
Slečna byla podvodnice.
Chytili ji na náměstí.
Let jí bylo přec jen více.
Její hvězda právě zhasla,
když se kráska znovu pásla.

Po úvaze velmi zralé
případ dospěl do finále:
obscénnost a výhřez prutu.
Ukecáno na pokutu.

S mravy se tu sice hrálo,
nedošlo však k penetraci.
Peklo pokus neuznalo.
Čert byl zas jen pro legraci.