Chci jít tvým údolím...

Včera jsi se podobala krajině,
která svá stehna svahů dala Slunci
pod baldachýnem oblohy,
jen vánek pohnul kadeří...

šel jsem tím stínem kopců
svými prsty
a tušil vinice obtěžkané hrozny
nebyl jsem ani hlídač ani zloděj

líbal jsem tě na nohy
a z tvých nahých ňader
k ránu slíbal rosu
a prach nočních hvězd

voníš,
voníš tak mile
jako rozkrojené jablíčko
když ležíš v trávě
vysoké do pasu

a nabízíš mi sebe
s nohama rozevřenýma
jako kniha
dokořán

a usmíváš se
jako včera,
kdy tvým údolím projel vlak
a zůstal stát

rozehřátej a plnej páry,
přirazil si to
a teď se šine

před stoupáním zahouká a zmizí
do tunelu

vrtím palcema u nohy - když to píšu
vrtíš prdelkou - když to čteš

je to hra na rozepínání knoflíčků
je to hra na tahání trička přes hlavu
a nasedáme a popojedem a někdo třeba
povytáhne významně obočí
když napíšu

chci jít tvým údolím
mám totiž rád
ten dotyk stehen na mé tváři

a ty

jemné strniště vousů
dráždí
a něžně píchá

hmmmmmmm

chci jít tvým údolím

než něžné steny vyplaší
vibracemi sdíleného ticha
prsty zachycené chvílí

prsty laskající
Ženu - krajinu a vílu
Muže - živočicha...