Sladká chyba

Jak vypadala jsem před tebou?
Jak viděls mě? Nevím.
Čekám až tvé ruce si mě vemou,
přemýšlím … Něco ti řeknu, povím…
Ne… Asi ne.

Jsem ráda, že s tebou mohu být,
krásu z tvého těla v rukou jsem měla,
v nitru chce se mi rozkoší výt,
ale poté v srdci jsem si vše vytrpěla.

Tvé ruce cítím zleva zprava,
na zdi ve stínech vidět jsou postavy,
mírně se mi motá hlava,
doufám, že čas bude lítostiv a na chvíli se zastaví.

Pod dotykem tvým se vše ve mně rozechvělo,
šeptal jsi mi nějaká slova,
byly jsme jen jedno tělo,
a znova… znova… znova…

Byla jsem jak po dlouhém běhu,
cítila až moc dobře náš hřích,
rozlévals po mé kůži něhu,
byla také v konečkách mých prstů – i v nich.

Věděla jsem, že chyba to je,
chyba ne tvoje a byla tak sladká a krásná,
vzdala jsem se ti bez boje,
naše svíčka však už zhasla…

A nikdy již tě neuvidím… Proč? Aby nebyla další chyba…