líná smutná odpoledne

líná smutná odpoledne

ach ta líná smutná odpoledne
v našem domě bývá ticho
klid rušívá jen blues z gramofonu
nebo když někoho bolí břicho

v tahle smutná odpoledne
často mě přepadává touha
voháknu se a přičísnu
a touha už není tak dlouhá

tenkrát bylo takový odpoledne
a já broukal si blues
měla prsa barvy porcelánu
a fakt byla kus

sbalil jsem ji na ulici
stála sama pod lampou
bílou blůzku na knoflíčky
její prsty po nich tápou

já díval se jí do tváře
a zůstal nedaleko stát
její oči ptaly se
jestli s ní chci spát

kývl jsem hlavou
a nabýdl jí rámě
bydlím kousek odsud
zastavili jsme se v krámě

další guma na účet
tak aby žádná neviděla
platím jednou za měsíc
třeba by se zastyděla

z tlampače na rohu ulice
znělo ochraptělý blues
jako z poškrábaný desky
ale hned dohrálo a byl šlús

míjeli jsme neony
osvětlených obchůdků
a černé díry do metra
cítili výpary pánských záchodků

a bylo dusno a už skoro tma
vzduch těžko se dýchal
na čele měla pár kapek potu
ze mě pot však jenom šplýchal

kousek dál na rohu pražili mandle
a máčeli je v karamelu
zamířila k okénku
krásnej zadek, na mou věru

hned nabídla mi z kornoutu
karamel jí praskal mezi zuby
na chodníku pramínek moči
nějaký přizakrslý čuby

ještě jsme nepronesli slovo
a mělo to tak zůstat
měla velký hnědý oči
proč jen bylo tak lehké ji dostat

už neměl jsem čas o tom přemýšlet
stáli jsme před mým domem
pak schodiště, prasklá žárovka
to vždy udělá dojem

podíval jsem se na ní
a pokrčil rameny
usmála se nejistě
houfy lidí vracely se ze směny

klíč otáčí se v zámku
překročili jsme práh
já natáhl jsem ruku
abych si na ni sáh

uhnula však a naznačila
jak ze shora teče voda
pak usmála se nejistě
ta dívka byla němá

zavedl jsem ji do koupelny
a vše potřebné ukázal
pak jsem za sebou zavřel dveře
na provázek v šuplíku jsem další uzlík zavázal

rychle jsem poklidil
a urovnal peřiny
do gramofonu položil desku
v záchodě pak ještě zmizel z talíře zbytek zvěřiny

a tu už světlo z koupelny vniklo do pokoje
v jeho záři stála polonahá žena
na sobě jen rozepnutou blůzku
ta však jen zpola zakrývala její plná stehna

její prsa vylézala z té blůzky
a mě chytla Můza Můz
ty prsa v blůce byly mou inspirací
zrodilo se mý blues rozepnutejch blůz

vstoupila do pokoje a prošla kolem mě
došla až ke gramofonu
jakoby tu byla doma, první tóny zazněly
mezi moje nohy strčila mi svojí nohu

vedla mě tak lehce
a mě to fakt šlo
nikdy před tím jsem netančil
my točili se, až mi bylo mdlo

začala se smát a já se taky smál
ještě oblečený objímal jsem její nahé tělo
to se jí nelíbilo a začala mě svlékat
moje tělo vzrušením se chvělo

oba dopadly jsme na matraci
dýchala prudce, prsa se jí zvedala
já byl strašně upocený
s tím tančením mi dodala

mám doma úzkou sprchu
skoro jsem se tam teď nevešel
smyl jsem ze sebe pot a líné odpoledne
a zpět do pokoje jsem zase vešel

dívala se na mě těma velkýma hnědýma očima
a já zas hltal její porcelánový tělo
pak ulehl jsem vedle ní
její tělo vonělo a se chvělo

první dotyky, první polibky
naše těla hořela v naší touze
milovali jsme se skoro až do rána
a nakonec políbili se dlouze

měsíc snažil se nahlédnout tajně do pokoje
jeho paprsků kouzla stříbrem zněla
je tak zvědavý, přesto zpozdil se trochu
stejně ale stačil postříbřit nám těla

když jsem zas přišel k sobě
zářila ve světle toho měsíce
její tělo mělo barvu porcelánu
na celém těle hvězdiček tisíce

tak šťastný necítil jsem se už dlouho
chtěl jsem dál mít ji na blízku
s ní mlčet a s ní se smát
bylo mi krásně a já chtěl jí říct "mám tě rád"

však ona zvážněla najednou
a odsunula mojí ruku na své tváři
mě přepadl hrozný strach
proč to krásné teď tak maří

oblékala se velmi pomalu
jakoby se jí nechtělo
mě tekly slzy po tvářích
srdce se mi sevřelo

když viděla moje slzy
začala oblékat se rychleji
pusa, klapnutí dveří
a byl jsem sám v pokoji

nějaký čas gramofon běžel skoro bez přestání
a já sotva vylez' z postele
pak gramofon přestal hrát
já vypadal asi jako tele

až jednoho dne zase
v takovým bluesovým odpoledni
voháknul jsem se a přičísnul vlasy
na ulicích bude holek plno
jsou dovolený

šel jsem tím jediným logickým směrem
zrovna jako minule
stála tam pod lampou
já díval se na ní ztrnule

otočila hlavu ke mě
jako když něco tuší
jezdila si po knoflíčkách blůzky
proč jen mě tak mučí

naše pohledy se setkaly
a já měl pocit, že vidím jí až do duše
nám oboum tekly slzy po tvářích
ona dívala se na mě plaše

vzal jsem ji za ruku a zatáhl do průjezdu
někdo začal zpívat
její dlaň byla teplá
hladila mi slzy a my se začli líbat

nevím, v kolik hodin jsem vyšel z domu
ale začalo se stmívat
neonový světla oživovaly ulici
ona však začla zívat

ta samá cesta zpět
ty stejný dveře do baráku
pár schodů, žárovka už svítila
předal jsem jí do postele tvrdýmu spánku

ihned usnula
a já bych býval usnul s ní
ale vzpomněl jsem na provázek v šuplíku
ona byla ten uzlík poslední

otevřel jsem šuplík
a rozvázal ten uzlíček na provázku
pak ale provázek zmizel v koši celý
já v posteli měl svou poslední lásku

můj starý gramofon nefungoval
ona je teď moje blues
spala a byl línej večer
a já díval se, jakej je kus

nikdy jsme se nevzali
ale už jsme spolu mnoho let
bydlíme ve stejném bytě
a celá ta léta svět jen pro nás kvet

lucernu na hlavní ulici odvezli
i tlampač je už pryč
a tak jen já si pískám mý blues
mý roztoužený blues, že fakt jsi kus
mý blues rozepnutejch blůz