uvidí tě jen ptáci

pojď se mi nabídnout, drahá
nechci tu vystydnout, za chladného rána
pojď se mi nabídnout, ještě před koupelí
tvé kvítky jak thymián divoký, aby mi zavoněly

poklekni, před oknem na matraci
vytáhnu roletu, neboj, uvidí tě jen ptáci
pojď milá, nabídni se mi se vším všudy
klekni si a zahoď rozpaky, a snad i study

vyhověla jsi mi beze slova, tvé tělo šeptá, mě volá
jsme vzrušení, jako předevčírem, jako včera, jsme zticha, k čemu taky slova
tvé tělo chvěje se už nedočkavostí, těší se, až se mého zhostí
tvé tělo hoří, vrtí se...blížím se pomalu, jsem už na předměstí

nabízíš se mi tak sladce, jak pivoňka sluníčku, venku na zahrádce
jestli zastydíš se, tak jen velmi krátce, srdce ti bije, jak tenkrát na zastávce
když k tobě přistoupil jsem mlčenlivý, zatímco půlnoční měsíc na dlažební kostky vrhal svoje stíny
mělas ústa jak rudé jeřabiny, která smála se, bez pocitu viny

skrz okno vidí tě nejen ptáci, i paprsky sluneční, na tvé kůži se potácí
dělají na tvém boku stíny, jakoby na divokých koních kolem cválaly urostlý honáci
jsou to stíny vysokého topolu, co asi šeptá si, kdopak to už ví
ten tvůj bok snadno si uloví, tady na matraci, u nás v podkroví

slyším tvůj dech, cítím tvé touhy spěch, mé ruce, jako hladily by mech
na tvém květu vidím kapičku, jak už mnohokrát, v těchto zdech
mé ruce pokládám na tvou bílou kůži, jejíž vůni přirovnal bych k té nejvzácnější růži
zítra zas napíšu ti,  jak tě miluju, jak mé sdce po tobě touží, jak mé tělo žhne a se souží

opět vítězí naše touha, chtíčem naším až skoro do němoty zpitá
tvá brána do ráje mě zve a vítá, po ránu čerstvá, ještě neumytá
přijmul jsem to pozvání, v hlavě bronzové zvony mi vyzvání
dnes ještě jednou, zažili jsme svítání...a vzdechy, a úsměvy na skráni

pak padli jsme si do náručí, tvůj smích jak potůček, co korytem si zurčí
člověk stále se učí, i čekání přečká, co pálí a mučí
co nás čeká zítra, necháme se překvapit... budem poslouchat, jak ten druhý bude znít
jedno vím ale jistě, my rádi se budem mít, a i když se už máme, o sobě budem snít