Nazí
Nazí
2018
v šeru, chladu a opilosti
oné říjnové noci,
kdy Praha ulehla už po třinácté,
rudé světlo rozbřesku
v tvém pokoji jsme ukryli
projednou - a naposledy
shodili jsme oděv,
stud,
kůži,
a bez zábran,
ochrany,
odkryli své jizvy
nic jsme nepředstírali,
na nic si nehráli
a alespoň na chvíli zapomněli,
jak moc jsme osamělí.
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
samota umocněná společností...moc smutné...hezky jsi to popsala, milá Dámo z kavárny...jestlipak to je v kavárně taky psané?...příjemný večer...m
08.12.2020 18:55:05 | mapato
Co mělo se stát..to se stalo..
tak cítili víc..a to není málo.
V pocitu chtění a v pocitu touhy.
Samota oodlepila..od země..nohy:)
04.12.2020 19:05:43 | jenommarie
Jasně že nejsme. Když tělo se s tělem spojí, i laická duše tíhne "pod obojí."
04.12.2020 17:23:10 | šerý