copánky

Do tvých plavých vlasů,
chtěl bych se vplést,
v myšlenkách tvých chtěl Tě i svést,
zvědavě bych zhůry pokukoval,
hleděl na co bych,
to bych věděl,
čekal,
snad proud vody by odnes mne níž,
to bych se rád hříšným stal,
všechna ta místa,
smyslně prozkoumal.
Vždy jsem toužil, po mořích plout,
do hlubin v dáli,
potkat ta pravá dobrodružství,
jak dospěl jsem,
dospěl i k poznání,
že daleko netřeba,
když zahrad rozkoše se po loukách tolik honí,
vše to krásně voní,
rajská hudba ptactva vzdechy provází,
snad jen dotěrný hmyz občas lecos pokazí,
Jaro je tady,
síla chtíče násobí se,
louko prostři své svody,
ať insprace proběhnout se bosou nohou může,
těla vyskočí ze zimní kůže,
do zlatavé barvy smyslnosti se obarví,
zkalené myšlenky odplaví,
odplaví do dálek,
kam kdysi chtěl jsem plout,
snad tím, že teď sedím a buším do kláves,
nestane se ze mne bloud.