Přede dveřmi srdce

Otevři své srdce, jak vzrušující výzva,

miluj mě a naplň horoucími slovy 

o touze a lůně, jež těší vlažná míza

a neváží mírou žádosti drahocenné kovy.

Cítím se jak zvíře, když slyším něžně sténat

rety tvé a dech můj ztajeně se rychlí,

přece jsem tím mužem, v nějž chtělas cit svůj vlévat

a obdařit krásy milostí můj lásky pramen ztichlý.

Vede tě snad k dojmu, že básně sladké věty

odhalí duši prostou vášnivého sklonu

uchvátit tvé tělo, jež odít měl by květy

zjemnělý výraz účasti a skryté síly k tomu?

V srdci mám jen tebe a ruce plné něhy,

přesto vím, že skolím kdesi v horách vlka

snadněji, než sejmu z hrdla jantarové kruhy,

jimiž rozptýlím iluze a samoty tvé muka.