Ách ten pocit ...

"*"

"***"

"Miláčku."

"Ano."

"Kde jsi."

"V koupelně."

"V jaké koupelně."

"V naší koupelně."

"V naší růžové koupelně."

"Ale naše koupelna není růžová."

"Vždycky byla růžová ... jako růže květ."

"To není možné, (teď jsi tvrdil) že není lila."

"Jsi v koupelně a já jsem Ti to tvrdil ?"

"Když jsi mně podával ručník."

"Jaký ručník ?"

Cink.

"*"

Cinklá pravda ?

Nebo fejk.

"*"

Telefón bez odezvy.

Vypadlo spojení ?

Kdo volal ?

Kdo podal ručník ?

Nebyl to omyl ?

Další rozvod ?

"**"

Oba aktéři přemýšlí.

Kdo podal ručník do sprchy ?

Víte to již Vy.

Pravda:

(Zvědavý domovník chtěl zavřít oči.)

(Otevřené francouzské okno v přízemí.)

(Pralinky skoro všude.)

(Jen ručník fialový nemohl najít.)

(Škoda jednoho ... šťastného manželství.)

(To je tím HOSIPEM.)

(Manžel se vytratil a zapomněl zavřít.)

Mám radost.

Byl jsem domovník ?

"***"

"*"

Druhá kapitola.

"*"

"***"

Ve sprše to voní po růžích.

Tu vůni nelze vyvětrat.

Ten vánek voňavý ... nelze popsat.

Když prcinka rozkvete.

Stačí poupátko.

Tedy na začátku.

Které masíruje ručník ... z mikrovlákna.

Po osvěžující sprše s olejem.

S balzámem na vlasy.

S někým ... kdo ani nezazvonil.

S někým ... kdo má generální klíč.

Klíč ... který pasuje k srdci.

Ách ...

Řekla si jen v duchu.

Chtěla špitnout.

Chtěla vykřiknout.

Chtěla se usmát.

Chtěla a myslela srdcem.

Chtěla se předklonit.

Zvednout ten ručník.

Proč jí spadl ... na fialové dlaždice.

Snad se ohně dotkne.

(Ona i on.)

Snad se ... ohne ... první on.

Zkoumá pohledem proporce.

Dračí oči čarodějky.

Smutné oči ... víly bloudí.

Z boku vidí mnohem víc ... než před chvílí.

Vidí v protisměru jízdy.

V protisvětlu.

Napnuté.

Jindy volné džíny.

Je to tím ... vánkem ?

Je to zvláštní.

Nikdy nikoho tak nepozorovala.

Poslední roky.

Nikdo jiný ... se nenašel.

Zvedá se.

Zvedá a podává ručník.

Domovník s klíčem od srdce.

Co zdá se být motýl.

Je ten motýl fialový ?

Je pevný v bocích.

V rozkroku určitě.

Jen tak zvědavě přemýšlí.

A najednou vidí číslo.

Spíš číslice na metrů.

Odhaduje správnou velikost.

Funkční se zdá ihned.

Číslo zatemnilo mozek.

Vyhrkne, až se lekne sama sebe:

"Ty jsi pěkné číslo !"

A nic.

"Jsi jen číslo zvědavé ?"

A nic.

"Jsi fajn kluk ?"

Stále mlčí.

Nevzdává se:

"Jsi kluk mladší o pár dní ?"

"A číslo jsi popisné."

"Číslo."

"Popiš celý můj den a noc."

"Číslem 69 !"

"Kolem dokola se točíš."

"696969696969"

"Točí se mi srdce."

"Kolem dokola Tebe."

"Tak jako Ty stále mlčíš."

Ticho:

"Proč mlčí je němý ?"

"***"

Špitla !

Vyrazila mně dech.

Svou krásou.

Vůbec nevím ... co říká.

Neslyším pro vůni jediné slovo.

Jedinému písmenku nerozumím.

Jen přemýšlím.

Jen uvažuji.

Jaké číslo ... má nerada.

Jakého čísla ... se bojí.

Není to náhodou ... to číslo co mám rád.

Číslo 69.

Číslo stejné nahoře i dole.

Které se v ní otočí ... několikrát.

Proč nechce nic změnit.

A přeci jenom.

Udělám to ... co jen jí na očích ... vidím.

Změním číslo 69.

Změním vyhláškou ministerstva sexu.

Dnes večer na brífinku to oznámím.

Široké veřejnosti.

Na vývěsních tabulích.

Tvého i mého města.

"***"

Pravda nebo fejk ?

"*"

Kapitola třetí.

"*"

"***"

"Miláčku !"

"Erotický kostým máš ?"

"Fialový s peříčky ?"

"Připravená jsi ?"

(Monolog bytosti.)

(Telegraficky jen.)

(Není čas.)

(Bez morseovky.)

(Spěchá celý svět.)

(Bez uvozovek pokračuji.)

(Stejně všichni pracují.) 

Dal jsem Ti dál ...

Dál než obvykle.

Kousek své čokolády.

Své pralinky.

Na strouhání.

Na ostro uháníš.

Na prosto haníš.

Na rouhání nemyslím.

Na st.rouhání.

Na rouhání.

Na samý začátek.

Na samý konec.

Na samotný bod.

Bod touhy.

Boty z touhy.

Nevěry.

(Věry.) 

Bod G.

Vzrušení.

Ať taje.

Taje.

Ta je.

V hřích.

Co Tě rozpálí.

Co Tě zchladí.

Až řekneš:

(Píp... Píp... Píp... Ty píp.)

Až nebudeš mít.

Téměř žádné.

Síly.

Když roztažené nohy.

Když roztaje se.

V pocitech.

V potu.

Nejen v Tvých snech.

Ve středu.

V poledne.

Až zahřeje.

V údolí.

Sníh.

Z bílků fialových.

Bílé čokošky.

Ferrari.

Mužství.

Po kterém kliknutí ?

Spadlo.

Modré nebe.

Zítra.

Odlétám.

Na pár dnů nebo dní.

To se teprve uvidí.

Do jiného údolí.

Údolíčka.

Ať jiná češtinářka se zblázní.

"***"

Bez pravdy ?

Fejk.

"***"

"*"

Kapitola čtvrtá.

"*"

"***"

Cink.

Cinky linky ... melodie z Pomády.

Téměř nahá.

Nahoře úplně bez.

Bez prsou.

Přírodní krása.

Telefón zvedá:

"Miláčku ?"

"Jsi připravená na večeři ."

"Jsi oblečená podle loňské módy ?"

"Nemáš zase nové šaty ?"

"Jen rtěnka ... stojí pětikilo ?"

"Co se stalo Miláčku ?"

"***"

Všechno se pomalu hroutí.

Den pondělní nic moc.

Měli jít spolu do společnosti.

Měli se bavit.

Měli chvilku křepčit.

Měli oslavit výročí.

Měli.

A jen sedí před skříní.

Nic se jí nelíbí.

Nic nemá šmrnc ... tak jako koktejlky.

Ale měla je na sobě pokaždé.

Jen v nich se cítí dobře.

Kopírují její kůži do posledního detailu.

Prsa se zdají mnohem větší.

Mnohem pevnější.

A bradavky jí hezky trčí.

A on byl z toho vždycky tak vzrušený.

Věděla to.

Cítila jeho tep.

Jak snažil se skrýt pnutí v kalhotech.

Prvně to bylo na oslavě narozenin.

Nemohl se chudák ani postavit.

Nemohl udělat ani krok.

A to si říká:

"Já jsem ... nejlepší z týmu."

"Jsem ... rychlejší než Lojza."

Je to pravda.

Rychlejší je.

Někdy až moc.

Někdy třikrát za hodinu.

Pružnější je.

Ale Lojza ... drží stříkačku pevněji.

Tolikrát to viděla v neděli.

Párkrát ve středu večer.

Jako včera, když spolu závodili.

Kdo bude lepší.

A jeho proud ... bude první ... v cíli.

Když vyběhli po výstřelu.

Každý to u nás musí znát.

Každý se zapojí.

Anča ... ta střílí.

Z poplašnáku ... každou neděli.

Má mnohem víc argumentů než ona.

A chlapi kývnou.

Když pozorují její přírodní čtyřky.

Prostě kozy ... dělají co umí.

Jejda, kde jsme začali ?

"***"

Téměř nahá ?

Nahoře trčí bradavky již hodinu.

Trčí a trčí do zrcadla.

Dole potůček ... slziček.

Ještě to stihnou ?

Vítěz čeká v kuchyni.

Otevřel si zatím pivo.

Rád by jí sáhnul na půlky.

Čeká ... tak jako již tolikrát.

Než vezme si, své milované koktejlky.

Utře slzy.

Trošku podráždí bradavky tygří mastí.

Aby jí trčely ... celý večer.

Konečně.

Oddechl si.

Stojí krásná a s úsměvem mezi dveřmi.

"Nevadí."

"Přijdou trošku později."

A chlapci z týmu ?

Opět budou přistiženi.

Jak pozorují.

Čumí.

S otevřenou ... papulí.

Nejvíc čumí Lojza.

Jak rád a hned ... by mu jednu vrazil.

Kdyby nebyl s ní.

Kdyby byl sám.

Kdyby.

Ví.

Vlastně neví.

Jen si to myslí.

Hlavně od školení v Pardubicích.

A pak se jim za několik měsíců narodil syn.

Pěkný klouček.

Všem chlapům co vidí.

Říká:

"Tati."

"Tati."

A capká pomalu za nimi.

Umí ještě další tři slova:

"Mami."

A dvě co neustále opakuje:

"Ham a Ee."

"Ham, ham, ham."

Ale o tom ...

Víc až v další

Kapitole.

"***"

"*"

Kapitola pátá.

"*"

"***"

Zvonění nemá konce.

Nikdo tam ... asi není.

V požární zbrojnici ... stojí stříkačky.

Ale kde jsou všichni chlapi.

Mají to tvrdý.

Jako ypsilon včera.

Hodně tvrdý.

A to se zdá být součástí románu.

Na velkoplošné obrazovce.

Pornohvězdy a jejich vnady

A oni nikde ?

Kam se poděla jejich připravenost.

Copak mohou ... takto hasit.

Rozžhavené ženské srdce.

Ale vraťme se ke zvonění .

Zvonění nemá konce.

Siréna zpívá na hrázi rybníčků:

'Kluci namakaní ... kde jste."

"Kdepak jste všichni ?"

"Kde je Roman."

"Kde je."

"U které Múzy ... v posteli se vrtí.'

"Jako kolovrátek."

"Jako šicí stroj z Pragovky."

"Namazaný éterickým olejem."

"Štíhlý a přesto samý sval."

"Jeden však vytrénovaný."

"Až tak, že vyhrál hasiče roku."

"***"

Siréna zpívá.

Velmi dobře artikuluje.

Má nadání se postavit.

Až na kraj propasti.

....

( Všichni hasiči jí milují.)

....

...

"***"

 

 

Přitvrdit není co.

Jde o slušný erotický román.

Jinak Múzy odletí

Jinam !

 

PS:

 

Pokračování za pivo od Žluťáka.

Vychlazené.

Žádnou teplou břečku.

"***"

Promiňte přátelé.

Román se nedá napsat během chvilky.

Kochejte se zatím jinde.

"*"

"Obrázek jediné kapičky vody."

"*"

Pro Múzy jsem chtěl další nakreslit.

Zatím jen pár dějství.

Plné úplně všední erotiky.

"***"

"*"