pojď, uvidí tě jen ptáci

foto: mapato

pojď se mi nabídnout, drahá
nechci tu vystydnout
za chladného rána
pojď se mi nabídnout ještě před koupelí
tvé kvítky jak thymián divoký
aby mi zavoněly

poklekni před oknem na matraci
vytáhnu roletu a neboj
uvidí tě jen ptáci
pojď milá
nabídni se mi se vším všudy
klekni si a zahoď rozpaky a snad i study

tvoje tělo chvěje se už nedočkavostí
těší se až se toho mého zhostí
tvé tělo hoří, vrtí se
blížím se pomalu
jsem už na předměstí

srdce bije ti jak tenkrát na zastávce
když přistoupil jsem k tobě mlčenlivý
půlnoční měsíc právě
na dlažební kostky vrhal svoje stíny
a tvá ústa jak rudé jeřabiny
smála se bez pocitu viny

teď vidí tě nejen ptáci
i paprsky sluneční na tvé kůži se potácí
dělají na tvém boku stíny
jakoby na divokých koních
kolem cválali urostlí honáci
jsou to stíny vysokého topolu
co asi šeptá si, kdopak to už ví
ten tvůj bok ale snadno si uloví
tady na matraci u nás v podkroví

na tvém květu vidím kapičku
jak už mnohokrát v těchto zdech   
jsi krásná tak roztoužená
jsi má milovaná žena    
mé ruce pokládám na tvou bílou kůži
jejíž vůni přirovnal bych k té nejvzácnější růži

opět vítězí naše touha
chtíčem naším až skoro do němoty zpitá
tvá brána do ráje mě zve a vítá
po ránu čerstvá, ještě neumytá
přijal jsem to pozvání
v hlavě bronzové zvony mi vyzvání

dnes ještě jednou, zažili jsme svítání...

a vzdechy a úsměvy na skráni
pak padli jsme si do náručí
tvůj smích jak potůček 
co korytem si zurčí
co nás čeká zítra?

necháme se překvapit
budem poslouchat
jak ten druhý bude znít
jedno vím ale jistě
my rádi se budem mít
a i když se už máme
přesto o sobě nepřestanem snít