Retka

foto: Joe

byla nahá
nohy mírně od sebe
pleť zaplavil jí okr slunce
oddechovala klidně

zavřenýma očima
koukala do nebe

byla šťíhlá jak zobáček rákosníčka
až se mi tajil dech tou krásou
hruď se jí pravidelně zvedala
začínala chvět se její víčka

vypadala jak spící štěstí
čistá jak svěcená voda
obličej Michellangelovy madony
vzdálená světelné roky
od všech neřestí

tvářila se jakoby cucala
medový bonbóny

byl jsem zmatený
mám potichu odejít
nebo čekat až se vzbudí?
co jí řeknu až mě uvidí?
Nemám dvakrát štěstí na ženy

předešla mě však
a surově přerušila mé rozjímání:

"co vejráš, dej mi radši retku"
tím mě pořádně vytřela zrak

jazyk měla ostrej jak žiletku

svatá vidina zmizela
ale oddechl jsem si
byla z masa a kostí
vyzívavě na mě civěla

měla krásný kozy
a pevnej zadek
mezi nohama vzácnej chrám

líbali jsme se a smáli
já hladil její prsa a hnětl její půlky
líbal její vlhký klín
my milovali se a nebeské zvony nám hrály

když pak rozevřelo se nebe
a třásla se celá zem
a vítr našich rtů se utišil
usnuli jsme ruku v ruce vedle sebe

když jsem se probudil
byla temná noc
ani měsíc nesvítil
a nezašuměl hvozd
byl jsem sám na pasece

vděčný
já podruhé se narodil

vzpomínám často na tu dívku
na její vytříbenou řeč
na její tělo a její dotyky

a napsal tuhle povídku