Vánek

                      foto: Lee Seonghak

    VÁNEK

jak nejdražší drahokamy
tisíci hvězdami osvícený
jiskří kapičky vzrušení na jejím přirození
vystaveném horkému slunci
a příjemnému vánku

však vím už
co potřebuje
aby odevzdat se mohla
příjemnému spánku

má zavřené oči
asi o něčem sní

pozlobil jsem ji a do ouška zafoukal
že dnes sama si to dělat smí

zrudla, že prý se moc stydí...

jsem jí okouzlen každou vteřinou

"Copak tě tu někdo vidí?"
Foukám jí do vědomí...

"samo nebe je ti peřinou
to už schová tvou touhu bezednou..."

poslechla hlasu hladícího vánku
její bílá stehna rozevřela se jako brána
a tak vzdychot mladého těla
zněl zahradou už od samého rána

jiskřily ty drahokamy
v tom horkým slunci
pak zcela zvlhnul její květ
pak ještě prsa si pohladila
u nohou jí ležel svět

sedím na lavičce pod růžovým keřem
a vychutnávám si tu scenérii
tady na zahradě pod širým nebem
proháním se všude kolem

jsem jaksi šťastný
trochu už rozumím touhám lidí
jen mi nejde do kabátu
proč snad všichni
za svou nahotu se stydí

snad ještě abych se představil

lidé mi říkají vánek...