Umírání v rámci externality

"Ty říkáš, že žijeme v době imbecilů, ale jak jsi na to přišel?"
"Stačí se podívat okolo sebe."
"To není vysvětlení."
"Není doceněno žádné solidní umění. Ale na to sere pes, to nebylo ani v době, kdy vznikalo. Já to vnímám prizmatem svojí osobní zkušenosti. Žádné soudobé umění neexistuje. Je absolutně mrtvé. Pokud se podíváš na věci, které se označují za soudobé umění, tak je to sračka. Nevím, jak k tomu došlo, nevím, jak z toho ven, ale je to tak. Asi proto, že byl absolutně ztracený nějaký kontakt s existencí normálních lidí, normálně pracujících lidí. ALE ZÁROVEŇ JE TADY TO, ŽE TY NORMÁLNĚ PRACUJÍCÍ LIDI SI V PRÁCI PUSTÍ ORTEL, COŽ JE TAKY ŠAJZE."
"To je vnímáno ČISTĚ osobním prizmatem."
"Ano, já to mám všechno nechutně zabarvené. Myslím, že umění je mrtvé. Proč? To ti neřeknu."
"Tak někdo viní technologie. Technologický pokrok."
"Všechno souvisí se vším. Já nejsem schopen najít konkrétního viníka. To, že veškerý svůj čas trávíš na mobilu, to je jedna věc, druhá věc je, že zájem o umění v psané podobě upadá minimálně od čtyřicátých let, ale těžko říct."
"Možná, že kdybys byl šťastnější, tak by ti všechno jako taková sračka nepřišlo."
"Přišlo, ale alespoň bych byl schopen střízlivější analýzy."
"Možná, že kdybys byl střízlivý, byl bys schopen střízlivější analýzy."
"Pravděpodobně."