Setkání pod vodopádem

Potkali se nenáhodou,

zvečera pod vodopádem,

ledovou se chladí vodou,

událostí letí spádem.

 

Pojď a neměj ze mě strach,

do vody ho zvala žena,

ve tváři má lehký nach,

už je krásně roztoužená.

 

Do očí se dívá zpříma,

v jeden proud se kapky spojí,

řeka teče loukou klína,

touha Tvoje s touhou mojí.

 

Ze rtů splynul tichý sten,

první z mnoha byl on jen,

mezi stehny voda proudí,

chladí také jeho moudí.

 

Houpali se v rytmu moře,

nasedala jeho oj,

sténání se šíří v hoře,

ozvěnou se vrací MUOJ...