Nesmělá Voodoo

Hlavu má bolavou,

ostrý toť střep,

usnula únavou,

zklidní se tep.

 

Ukryté za víčka,

dva hrnky s kávou,

oplzlá slovíčka,

bloumají trávou.

 

Ňadra Ti kryjí,

tmavé Tvé vlasy, 

v paměť se vryjí,

obrazy krásy.

 

Stékájíc kapka,

slaného potu,

jak piána klapka,

co rozezní notu.

 

V hudbu se slije,

zaplaví troud,

do žil mi vlije

zas silný proud.

 

Ptáci Tě probudí,

krásná má dámo,

rosa Tě nestudí,

ač chladné ráno.

 

Stáhla si dozadu,

tmavé své vlasy,

sklízet jdu do sadu,

nebo krást asi.

 

Jazykem nezbedným,

bloudila v trase,

šeptala buď jen mým,

tam a zpět zase.

 

Jazykem rejdí,

kdypak že budu,

zve jej pojď vejdi,

já jsem Tvá panenka, nesmělá voodoo!