Propast

Je půlnoc,jen ledový vítr fouká,
po cestě jde temná dívka a smutně kouká.
Kouká se na cestu před sebe,
ale také se dívá na nebe.
Po nebi krásná hvězda letí,
dívka si přeje ať jí neuletí.
Smutná je když hvězda zhasne,
vzpomíná jen na to krásné.
Krásného moc nezažila,
lituje že se už nezabila.
Tráva se ve větru prohýbá,
opět se smutně podívá.
Po této cestě s milým chodila,
dokud jí jeho láska neopustila.
Došla na kraj propasti,jednu slzu upustila
a do té tmavé černé díry,odvážně skočila.