Expedice život

Expedice život končí,
jásat se mi chce,
nebude už bolest další,
nevrátím se zpět.

Na to já se těším nejvíc,
už bylo toho dost,
už vydržet jen třeba měsíc,
přejít přes ten most.

Srdce zpívá, když to vidím,
jak to tady je,
sama za sebe se stydím,
nemám pokoje.

Lidé, co se na mě zlobí,
jen slzy, pláč a tak dál,
z toho moje sny se rodí,
na poslední krásný bál.

Obléknu si černé šaty,
všem vám sbohem dám,
sbohem buďte, mami, tati,
jděte každý sám...

Už nebudou další léta,
žádné trpké učení,
v euforii si teď létám,
přijde pokoj v mlčení.