Trochu smutná chvíle
Trochu smutná chvíle
ze samoty
a byla to zvláštní chvíle
když pršelo
a on tam stál
sám
a díval se dolů
na město
když mlčky se setmělo
jako když mladé ráno stojí u okna
a pláče
jako když klopýtavé mraky balancují po obloze
ale i tak to bude nesnesitelně krásná chvíle
nezkrotná konvencemi
trendy
a penězi
která se pak proplete
příběhy obyčejných lidí
mezi ospalce co na zastávkách rozlepují oči
aby hned po ránu
obdivovali Tvou chůzi
a bude to tak zvláštní chvíle
jako když se unavení chlapi z práce vracejí domů
jako kdysi jeden
poté co mu řekli
,, Ano, měl jste pravdu..."
,,Ale za to vaše dcera, nikdy nedostuduje..."
jako když noc se zaklání a končí dnem
a všechno to tak trochu
zavání smutkem
a on tam bude stát
sám
déšť
a začne vyťukávat rýmy pro potlesky
a smíchy
pro kritiky
co někde na pařížské ulici hrají čáru
a veleuznale se poplácávají po ramenech
ale přitom to bude tak smutná chvíle
jako když banda kluků kamenuje psa
docela malé štěně
které pak leží a umírá
bez děvčátka
které ho na druhém konci města hledá
s růžovým vodítkem
hlavou plnou pohádek
ale za všechno můžeš ty, Sadáme
protože málo kdo ví, že nejhledanější člověk na světě
je Pavel
pomocný dělník u nás na stavbě
protože co je to za hloupý zvyk kouřit dvě cigarety za sebou
a usínat nad ránem
protože Pinochet je mrtvý
a je třeba to všechno na někoho svést
i to zatraceně zvláštní ráno
chladných ulic
po dešti
tu chvíli
opilou tichem a smutkem
kdy jednou ráno
odešla
.
Komentáře (24)
Komentujících (24)
Doporučit
Tisk
bude líp,chlape:o)
dlouho nikomu z nás takový smutek nesvědčí...
léto za rohem...
máš dar-v hlavě katedrály,ty furt táhneš sebou..nikdo komu nedovolíš do nich nemůže...tak si to hlídej;o)
29.05.2007 19:04:00 | STIMPRE
Moc se mi to líbí, krásný přirovnání a jako celek to působí tak hezky smutně...
29.05.2007 12:26:00 | Monali
noo jako moc pěkný, sem to četla už dřív, ale te´d sem s na to vzpoměla ještě za střízliva, moc pěkný, předtím sem se v tom nějak ztratila, no to sem se pomalu ztratila i po cestě od kompu do postele pak :-))
28.05.2007 22:31:00 | Melfëa
I kdyby vystoupal ještě výš,všechno je marné,
samoty,smutku a výčitek se nezbaví.Komu to má dát za vinu?A smete to bolesti lavinu?
27.05.2007 17:40:00 | s.e.n
Nadherné počtení, opravdu jsem se do té básně ponořila
tu si přečtu ještě jednou
27.05.2007 17:26:00 | Čekanka
Tak jsem to otevřela a dokonce jsem si to i přečetla!:-))
je to takový pocitový, melancholický, ale zase to nezní tak kýčovitě odevzdaně jako hodně rádoby "depresivních" básní tady...takže říkám: dobrý a vzchop se, chlape!:-)
27.05.2007 15:10:00 | paranoidandroid
Asi tak nějak...nemám slov...ehm...hlavně nefňukat...Krásné! Jako vždy. Ten konec byl úžasnej a líbil se mi nejvíc.
27.05.2007 11:54:00 | Sokolička
... zvláštní směska smutnejch pocitů, který k nám patřej stejně jako radost ... fakt dobrý !
27.05.2007 10:58:00 | Alci
Tyhle Tvoje smutný básničky nejsou nic co by mi dělalo dobře... asi proto že jsou zatraceně pravdivý...
26.05.2007 21:54:00 | Cristinne
...ty chvíle, kdy se člověk cítí sám, mají svou cenu... váží si pak těch, kdy má někoho, kdo je s ním :-)
26.05.2007 21:28:00 | no
Jo... máš pravdu... to štěně je občas každý z nás... Ale pak zase nějakým kouzlem procitnem zpět, do světa živých, šťastných bláznů... Nevím, jak to děláme, ale je to tak... Tedy, aspoň u mě..
26.05.2007 21:15:00 | prostějanek
Tohle není trochu smutná chvíle.. tohle je zatraceně velký smutek hozený na papír. Je to živobol nás bláznů, co zbytečně moc přemýšlíme a je tebou opět popsaný tak, že ho znovu cítím.
26.05.2007 20:41:00 | Portobella