Chtěla bych...

Chtěla bych brečet,
ale nemám z čeho.
Místo očí mám prázdné díry bez ničeho.
V obličeji dvě černé díry,
které pohltí všechno,
ale nic už nedají zpět.
Mám pro to jen těhle pár ubohých vět.

Chtěla bych utíkat,
ale nemám kam.
Zázemí ztrácím,
života si odvykám.
Místa, co jsem kdysi dobře znala,
jakoby nestálost času zahrabala.
Zbylo mi jen pár matných vzpomínek.

Chtěla bych letět,
ale nevím proč.
Když nemám křídla,
tak možná k Bohu pro pomoc.
Jak málo věřím, snad se mi to zdá.
Doufám, že nejsem tak zviklaná.
Chci ztrávit zbytek života na kolenou.

Chtěla bych se smát,
ale nemám důvod.
Radost se ztrácí,
smutek provází.
Obličej zkřívím do křečovitého úsměvu,
který je automatický jako chození na toaletu.
Jsem prázdná nádoba.