Jak mám říct..

Vidím Tě tak bledou,
jako Lunu v noční tmě.
Osvěcuje mlhu šedou
srdce bolí mne.

Vidím Tě třást,
jako slabý strom.
Myšlenky chceš mást,
nevidět pohrom.

Vidím Tě schoulenou,
jako bázlivé zvíře.
Mysl jako zatměnou,
sny zakopány v hluboké díře.

Vidím Tě na útěku,
z toho světa pryč.
Chceš tam do věčných věků,
ale bojíš se použít klíč.

Vidím Tě, natahuješ ruce k nebi
jak slunečnice hledá slunce.
Tvář svou tiskneš ke krvavé zemi,
smrt zastihla tvou lásku prudce.

Vidím Tě, nepřítomně hledíš,
jak blázen bez výrazu.
Na místě smrti sedíš,
Život Tvůj zda se bez významu.

Vidím Tě, slzy tečou Ti po tváři,
jako řeky proud.
Tvůj úsměv dávno nezáří,
já vím kam chceš plout.

Vidím Tě křehkou,
jak porcelán ve výloze.
Neprožíváš dobu lehkou,
Tvůj život není barvami malován na obraze.

Vidím Tě, ztrácíš se před mým zrakem,
jako vločka v mé dlani.
Stále doufáš nad zázrakem
Jak mám říct, že není…

Nevím jak…