Kdo přijde tentokrát?

Smím Ti důvěřovat?
Nesmím se ptát
Ne, já nechci Tě obviňovat
Jsem slunce a Ty můj deštivý mrak

Jsem slunce, Ty jsi má duha
Krásná, avšak pomíjivá a nestálá
Podívej, po nebi vlaje zlatá stuha
Můžu jí chytnout odletět pryč, tak mě to láká

Tak tu jsem a ptám se: „Proč to nejde?“
Jsem tu, jsem jako pevně spoutaná
Ty říkáš: „Mám tě rád“, copak na tom sejde?
Ale ano, však já vím, kdo tohle překoná?

Já? Ty? Ne, Ty ne, Ty mě nepustíš
Navždy tu budu, chci tu být; chci pryč
Dál se jen tajně trápím, to nevidíš?
Kdo jen má od mého trápení klíč?

Já si už nevím rady, snad ani žádné není
Jsi tu jen ty, někdy jako zářící slunce, jindy jako bouře
Stále unikám do svého světa snění
Nevím co dělat.. Nevyznám se ve své touze..

Po čem toužím? Po Tobě? Po svobodě?
Proč? Proč si mě jen více nevšímáš?..
Ztrácím ty poslední zbytky naděje
Jsi tak krutý? Klameš, pak se omlouváš..

Tak je to pořád, stále stejně, dál a dál
Čeká mě to celý život? Jen doufám, že ne
Sama ani nevím co chci, co ty? Co by sis přál?
Sedím tu a čekám na tebe v obavách, kdo přijde