Jsi bledá

Jsi bledá
Když paprsky slunce
padají na mléčné sklo
a lomí se v tisíce
matných odlesků Tvé duše

Jsi bledá
když sleduješ vadnoucí růži
a její hedvábné okvětní lístky
pomalu ale jistě se mění
v zchřadlá

Jsi bledá
když bodám Ti tisísi noži
důkladně ale nevědomky
do srdce a ničím ho tak
v zkrvavený šrám

Jsi beldá
když píšeš dopisy na rozloučenou
poprví a potisící
a stále nenacházíš vhodná slova omluvy

Jsi bledá
když se na tebe usmívám
a tím ničím i ty poslední
zásoby síly do dalšího dne

Jsi bledá
když poslední naděje umírá
a oknem na Tebe padá matná
měsíční záře hluboké noci

Jsi bledá
když v ruce svíráš nůž z Tvé bolesti
a chystáš se ukončit své křehké bytí
roztříštěné na milion paprsků
zapadajícího slunce

Už navždy jsi bledá, Lásko