Polní cesta

Stará a lidmi zapomněná,
jak z historie zlomek času,
strachem a tužbou ojíněná
pomalu do výše pasu...

Polní cesta srdnatě
vede k domovu tvému.
Že nežil jsi ve vatě???
Najednou máš trochu trému.

Snad čeká tě, tak jako minule,
kdy byl jsi ještě malý,
matčin smích a vůně levandule,
však předtucha vše kalí...

Je to snad sto roků?
A slzy nezapřou tvůj žal.
...Už jen pár kroků
-k místu co jsi znal.

Ve stráni nad domem
osamělý je matčin kříž.
Snad byl jsi špatným synem...
Ona stále čeká zda přicházíš.