Odpuštění

Miluji Tě,
opravdově,
a potřebuji
cítit
to samé
od Tebe,
a ne jen,
že to bylo,
a pominulo
/promiň Marťo.../

Žádná
slova
omluvy
tohle
nespraví...

To, že se
pro Tebe
trápím
/a ne
kvůli Tobě,
za to
může ona/

Nedokážu
jí to
odpustit -
vyrůstala
jsem
ve společnosti,
kde
platilo
pravidlo,
že:
´kámoši
si do holek
(nebo kluků)
nedělaj´,
takže po mě
nechtěj
odpuštění,
protože to
já nemůžu.

Kdybych
porušila
to málo
zásad,
co mi
zbylo,
ztratila
bych tím
další
kus
sama
sebe...

... a to
bych už
asi
neunesla...

... možná
jí to
někdy
odpustím...
někdy...
až naberu
sílu
protančit
se smrtí
poslední
vteřiny...
vždyť...
každý
musí
zemřít,
tak je snad
jedno,
jestli teď,
nebo
za padesát
let...

A,řekni
po pravdě,
je snad
hodnotnější
důvod
smrti,
než
sama
LÁSKA?

/A nenamlouvej mi, že tohle není láska, nebo že někdo jako Ty za to nestojí.../