Splín
Splín
Anotace: Netřeba dlouhých slov, když srdce jímá žal, vzpomínek vrší rov všemu, cos miloval...
Když déšť šel tiše krajinou,
své mokré řádky psal,
splín trápil smutnou duši mou,
já neklidně jsem spal
a snil o zemi, v níž bych žil
obklopen láskou zas,
však jít ji hledat,nemám sil,
končí se léta čas,
podzim se vkrádá do duše,
snad brzy přijde mráz,
já sčítám dávné lásky své,
co zanechají v nás
svůj otisk, i když vyvanou
jak z táboráku dým,
trápí nás smutnou vzpomínkou,
že nevíme, co s tím!
Duch bloudí kdesi v daleku,
nevnímá krásu kol,
zrak hledí mrtvě na řeku
a srdce jímá bol!
Snad pozdní jeseň života
se k svému konci zná,
v srdci se touha třepetá,
jak motýl zhasíná,
vzpomínky jak růženec když
si paměť přebírá,
marně buší na smutku mříž
naděj, co umírá...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Díky moc,můj čertíčku,
za tvou milou básničku!
Moc bych si přál,moje milá,
kdyby to i pravda byla!
Potom zkusil bych snad rád
na minulost navázat!
Vždyť člověk se časem mění,
víc si minulosti cení,
a když osudu se zlíbí,
zkusí napravit své chyby...
01.10.2007 16:06:00 | Kozoroh 1
Když déšť šumí krajinou
a slunce mu vplétá barevné stuhy,
vzpomínám na chvilky společné,
co zmizely na konci duhy.
Tenkrát šli jsme spadaným listím
prsty propletené do dlaní,
ač den už předal vládu noci,
my měli stále svítání.
Do ticha zněl Tvůj smích
a já byla tolik šťastná,
při pohledu očí Tvých
jsem najednou zas byla krásná.
Teď procházím se sama
tou ztichlou alejí,
barevné listí pod nohama
a slzy, co z očí stékají
schovávám a zatínám pěsti,
za vzteku nad ztrátou štěstí.
Jediné, co mi po Tobě zbylo,
jsou vzpomínky, které srdce uchovalo.
Dovolila jsem si ke Tvé krásné básníčce napsat, jako komentář, dívčí verzi, snad se ti bude, Mirku, líbit. :o) Čertíček
01.10.2007 08:50:00 | čertíček24
Vždycky je líp, ačkoli to v tu chvíli tak nevnímáš, já už o tom něco vím.
02.09.2007 19:45:00 | Rhiana E. Nebresk
Smutek Te pohladil, z kazdeho verse je citit, moc krasne jsi basen napsal, bude zase lip, uvidis.
02.09.2007 17:21:00 | carodejka
Ahoj moc hezká báseň,procítěná,miluju tvé smutné básně,je v nich tolik pravdy.
02.09.2007 12:07:00 | Aluna
Když déšť krajinou prochází,
vyhledej tichý kout...
tam jeho píseň zpívanou
můžeš si poslechnout...
zapal si svíčku s večerem,
ať zmizí temný stín,
zastav se chvilku na pouti
v tom čase podzimním...
růženec patří do dlaní,
ne na krk, by dech bral...
ruka, ta umí pohladit,
co patří vzpomínkám...
potom ho odlož do mechu
či mezi tymián...
a třeba přijdeš na to, že
tady, teď nejsi sám...
:o)
02.09.2007 10:20:00 | Cecilka
Nádherný Mirku :) když jsem ji poprvé četla úplně jsem se do ní vcítila...
02.09.2007 10:02:00 | Severka