Anotace: ... když jsem se to včera dozvěděla, chtěla jsem se z toho vypsat, ale asi hodinu jsem měla v hlavě tak prázdno (nebo tak plno?), že to nešlo. Pak jsem ze sebe (s prominutím) vyzvracela tohle:
To jsou v životě blbý věci. Když jsem se kdysi rozešla s někým, řekla jsem mu: Neboj, psíčkovi to neřeknu! A půjčovala jsem mu ho často. Jenže Harík věděl své...
27.11.2007 20:02:00 | Liv
Smutná báseň o tom, co mě děsí... umím se vžít do tvé situace... a vím, že to není nic hezkého... to naopak ta báseň jako dílo, je pěkná a povedená... zdaleka to není nic... vyzvraceného... vím, že to není zcela aktuální báseň, ale tohle zůstává aktuální dlouho a držím palce, abys to překonala a vydržela...
11.10.2007 20:46:00 | Miro Sparkus
je to překrásná báseň o hrzivém tématu, držím palce ať to překonáš. po stránce zpracování je nádherná.
17.09.2007 13:32:00 | Gabrielle Taroka
já stále věřím, že všechno zlé je pro něco dobré :-) vím slabá náplast, ale zatím to tak vždycky bylo
16.09.2007 19:30:00 | mamina
Tak na tohle není co dodat. Chtěl bych ti pochválit báseň, ale cítím, že o ní tu teď vůbec nejde. Já jsem rozvod (svůj) přežil, dodnes se všichni scházíme, je nás jen o trochu víc. Vnoučata mají nadstandartně víc babiček a dědečků, vůbec jim to nevadí, naopak. Dostávají víc dárků. :-)) Moje žena přišla před lety k babičkovství jak slepý k houslím. Ale jestli budete mít jen jeden slabý článek v řetězu (ty víš, jak to myslím), nebude to žádná idylka, jakou mám (zatím) naštěstí já.
16.09.2007 18:23:00 | Aťan